Renderování a osvětlování

Co znamená „renderovat“ scénu

Renderování v počítačové grafice je proces výpočtu barvy a jasu pro každý obrazový prvek (pixel) na základě fyzikálních vlastností scény: geometrie, materiálů, světelných zdrojů a kamery. Cílem je co nejvěrněji aproximovat chování světla v prostředí, nebo naopak účelně zjednodušit model pro real-time aplikace. Moderní přístupy stojí na renderovací rovnici, která formálně popisuje tok zářivé energie (radiance) mezi povrchy, objemem a senzorem.

Renderovací rovnice a radiometrie

Renderovací rovnice vyjadřuje vystupující radianci L_o(x, ω_o) z bodu x ve směru ω_o jako součet vlastní emise a příspěvků od všech směrů příchozí radiance L_i(x, ω_i) modulovaných rozdělovací funkcí odrazu/rozptylu:

L_o(x, ω_o) = L_e(x, ω_o) + ∫_Ω⁺ f_r(x, ω_i, ω_o) · L_i(x, ω_i) · (n · ω_i) dω_i

Kde f_r je BRDF (bidirectional reflectance distribution function) a n je normála. Radiometrické veličiny (radiance, irradiance, luminance) je nutné konzistentně udržovat v lineárním prostoru; až výsledný obraz se převádí do displejového gamutu a kódování.

BSDF: BRDF a BTDF, energetická konzervace a reciprocity

Obecná BSDF zahrnuje odraz (BRDF) i transmise (BTDF). Fyzikálně korektní model musí splňovat energetickou konzervaci (odražená + pohlcená ≤ dopadající energie) a Helmholtzovu reciprocitu (f(ω_i, ω_o) = f(ω_o, ω_i) pro izotropní materiály). Anizotropní povrchy (kartáčovaný kov, vlasy) relaxují izotropii, nikoli konzervační podmínky.

Lokální osvětlovací modely: rychlé aproximace

• Lambert (difuzní): L ∝ ρ_d · max(n · l, 0). Jednoduchý, energeticky konzervativní pro ρ_d ≤ 1, bez lesku.
• Phong / Blinn–Phong (speculární): empirické zvýraznění odlesku s exponentem drsnosti; není fyzikální, ale levné a čitelné.
• Oren–Nayar: difuzní odraz pro drsné povrchy (mikrofacetový rozptyl v difuzi).
• Cook–Torrance (microfacet): fyzikálně věrný speculár s rozkladem D·F·G (normálová distribuce, Fresnel, geometrická atenuace).

Mikrofacetové PBR: Cook–Torrance v praxi

Fyzikálně založené renderování (PBR) popisuje povrch jako statistické pole mikrofacet. Základní tvar je:

f_r = (D(h) · F(v, h) · G(l, v, h)) / (4 · (n · l)(n · v)), kde h je poloviční vektor mezi směry l a v.

• D (normal distribution function): GGX/Trowbridge–Reitz je dnes standard díky realistickým „tailům“ odlesků.
• F (Fresnel): přesně z indexů lomu/odrazu nebo aproximací Schlick s F₀.
• G (geometry): Smithův model s GGX či Beckmannem pro masking a shadowing mikrofacet.

Energetická korektnost vyžaduje metalness/roughness workflow: kovy mají zanedbatelnou difuzi a barevný Fresnel (F₀ ≈ albedo kovu), dielektrika mají F₀ ~ 0.02–0.08 (≈4 %) a difuzní albedo ρ_d.

IBL a prostředí: osvětlení z HDR map

Image-Based Lighting (IBL) integruje osmérozpětí světla z okolního prostředí reprezentovaného HDR mapou. Difuzní složka se získá konvolucí environment mapy se cosine lobe (často přes sférické harmoniky), speculární složka používá prefiltrované MIP-mapy s GGX BRDF a BRDF integrace (LUT) pro F a G závislé na roughness a dot(n, v).

Plošné zdroje světla, stíny a měkkost

Reálné světelné zdroje mají plochu. Pro ray tracing je integrace přirozená (sampling přes solid angle emitující plochy). V rasterizaci se plošné stíny aproximují technikami:

• Shadow mapping + filtrace: PCF, VSM/EVSM, PCSS pro měkké stíny dle vzdálenosti od occluderu.
• Ray-traced stíny: přesné polostíny při omezeném počtu vzorků s denoisingem.

Globální iluminace: od radiosity k path tracingu

• Radiosity: difuzní výměna energie mezi patchi, řeší se lineárním systémem (architektonická vizualizace).
• Path tracing: Monte Carlo integrace renderovací rovnice; náhodné cesty od senzoru se střídavě odrážejí podle BSDF, s russian roulette terminací.
• Bidirectional path tracing: propojuje subcesty ze světel a kamery; efektivní pro scény se složitým osvětlením.
• Photon mapping a VPL/Instant radiosity: dvoufázové metody akumulace energie, vhodné pro kaustiky a scény s lesklými fóliemi.
• Metropolis Light Transport: Markovský sampling adaptující se na významné dráhy; exceluje u malých apertur a složitého MEV.

Monte Carlo, MIS a importance sampling

Chyba Monte Carlo klesá jako O(1/√N); klíčem je snížit variance. Importance sampling volí vzorky podle tvaru BSDF a rozložení světla. Multiple Importance Sampling (MIS) kombinuje více strategií (např. sampling světla a BSDF) vahami (balance/ power heuristics) a významně redukuje šum.

Objemové a účastnící se média

V mlze, dýmu a kapalinách dochází k absorpci a rozptylu popsanému radiativním přenosovým modelem. Vznikají volumetrické stíny, světelné paprsky a subsurface efekty.

• Participující média: jednorázový a vícenásobný rozptyl, fázové funkce (Henyey–Greenstein), volumetrické IBL.
• Subsurface scattering (BSSRDF): difúzní aproximace (dipole, multipole) pro kůži, vosk, mramor; jednotkovým vstupem je transport vnitřním prostředím.

Normal, bump, parallax a displacement mapping

Pro detail bez změny topologie se používají texturované normály (tangent space). Parallax/relief mapping zlepšují parallaxní efekt v rasterizaci; displacement mění skutečnou geometrii (ideální pro ray tracing a offline), v real-time s teselací nebo virtuálním meshem.

Real-time pipeline: forward, deferred, tiled/clustered

• Forward: jednoduchý průchod, vhodné pro MSAA a průhlednost; náklad roste s počtem světel.
• Deferred: zápis do G-bufferů (normály, albedo, roughness, metalness, hloubka) a následné vyhodnocení světel v obrazovém prostoru.
• Tiled/clustered shading: prostor rozdělen do dlaždic/clusterů, každé skupině se přiřadí relevantní světla (škálování na stovky světel).
• Hybridní RT: rasterizace pro primární viditelnost, ray tracing pro stíny, odrazy a GI s temporalní akumulací a denoisingem.

Screen-space a předpočítané techniky

• SSAO/SSGI/SSSR: ambientní okluze, GI a odrazy v obrazovém prostoru – rychlé, ale s omezeními (nevidí mimo screen).
• Precomputed Radiance Transfer (PRT): předpočítané odpovědi na nízkofrekvenční osvětlení (sférické harmoniky), vhodné pro statické scény.

Denoising, temporalní akumulace a upscaling

Monte Carlo v real-time se opírá o temporalní akumulaci (reprojekce) a denoisery (spatial, temporal, učící se). Moderní upscalery (TAAU, DLSS/FSR/XeSS) zvyšují efektivní rozlišení a snižují počet vzorků na pixel bez viditelných artefaktů.

Spektrální vs. RGB renderování

RGB je aproximační; přesné fenomény (tenké filmy, disperze, fluorescence) vyžadují spektrální integraci. Spektrální renderery pracují v pásmech či kontinuálně a převádějí na barvy přes standardní pozorovatele (CIE XYZ). Výběr gamutů (sRGB, Display-P3, Rec.2020) a pracovních prostor (ACEScg) je klíčový pro věrné barvy.

Barvový management, HDR a tone mapping

Lineární výpočty → mapování do HDR (scRGB/FP16) → tone mapping (Reinhard, Hable, ACES) pro přizpůsobení dynamického rozsahu displaye. Správná křivka OETF/EOTF (sRGB, PQ, HLG) a gamut mapping zabraňují desaturaci a clippingu zářivých highlightů.

Fyzikální veličiny a jednotky v PBR

Kalibrace světel a materiálů zvyšuje predikovatelnost:

• Světla: candela (cd), lumen (lm), lux (lx), nit (cd/m²).
• Měřitelné albedo a F₀: dielektrika ~ 0.04, kovy z tabulek komplexního indexu lomu n + iκ.
• Korektní roughness (α) a normalizované NDF (GGX) pro konzervaci energie.

Materiálové modely nad rámec microfacet

• Ashikhmin–Shirley: anizotropní speculár, dobrý pro dřevo a kartáčované kovy.
• Disney „principled“: sjednocený parametrický model (base color, metallic, roughness, specular, sheen, clearcoat, subsurface) s dobrým ovládáním pro umělce.
• Vlasy a srst: vícepásmové loby (R, TT, TRT) s azimutálními a elevacími komponentami (Marschner, d’Eon–Zinke).
• Tenké vrstvy: interference (micro-thin film) modifikuje Fresnel a barví highlighty.

Sampling světel: přímé, environment a MIS

U světel je zásadní vyhnout se rovnoměrnému samplingu. Používejte solid-angle sampling plošných světel, alias-free sampling HDR prostředí (CDF nad texely váženými luminancí a kosinem), a MIS pro kombinaci s BSDF samplingem.

Šum a bias: přesnost vs. rychlost

Metody se dělí na unbiased (konvergují ke správnému řešení, ale s šumem) a biased (nižší šum, ale systematická odchylka). V praxi se často kombinuje nízkošumové biased GI v realtime a unbiased reference pro validaci (offline/benchmarks).

Geometrie, viditelnost a akcelerační struktury

• BVH: hierarchie svazků (bounding volume hierarchy) pro ray tracing, SAH optimalizace, refit pro animace.
• Rasterizace: vyhodnocení viditelnosti přes trojúhelníky, Z-buffer, back-face culling; ideální pro primární paprsky.

Stabilita, aliasing a filtrace

Rešerše aliasingu zahrnuje prostorové (MSAA/CSAA), časové (TAA), stínové (percentage closer filtering), texturové (anizotropní filtrace) a geometrické filtry (pre-integrované BRDF LUT). Stabilita v čase je klíčová pro video a hry; reprojekce a historii je třeba chránit před duchy a akumulací chyb.

Validace PBR a referenční měření

Fyzikálně založené materiály je vhodné validovat proti měřeným datům (goniofotometrie) a knihovnám IOR. Testy energetické bilance (vstupní irradiance vs. integrovaný odraz), reciprocity a Fresnelovy křivky odhalí chyby implementace.

Workflow materiálů: textury a mapy

• Base color / albedo (dielectric), metallic, roughness, normal, ambient occlusion, případně specular/sheen/clearcoat.
• Linearita: většina map (kromě base color) se interpretuje lineárně; base color bývá v sRGB a musí se linearizovat.
• Texel density a MIP bias: pro stabilní detaily bez blikání.

Kompozice, průhlednost a přenos světla

Materiály s transmisí vyžadují řešení lámání (Snellův zákon) a vnitřních odrazů. V rasterizaci se průhlednost řeší řazením či technikami OIT (order-independent transparency): weighted blended OIT, momentové metody. V ray tracingu je lom přirozený, ale výpočetně náročný.

Praktické zásady pro robustní osvětlovací modely

• Dodržte energetickou konzervaci (difuze + speculár ≤ 1 při všech úhlech).
• Používejte GGX s normalizovaným D a Smith G; Fresnel Schlick s přesným F₀.
• Správně transformujte normály (TBN matice, jednotkový vektor po interpolaci).
• Filtrujte drsnost při změnách LOD, aby se předešlo „sparkling“ artefaktům.
• Kalibrujte světla a expozici; preferujte fyzikální jednotky a ACES tone mapping.

Trendy: path guiding, neural rendering a diferenciabilita

Path guiding učí směrové rozdělení světla pro lepší sampling. Neural rendering (denoisery, super-resolution, NERF) integruje učení pro zrychlení i nové modality. Diferenciální renderery umožňují optimalizovat parametry scény vůči referenčním snímkům (inverse rendering).

Závěr: volba modelu podle cíle a rozpočtu

Principy renderování stojí na jediné rovnici, ale cesty k jejímu řešení se liší podle rozpočtu (čas, paměť, energie) a cíle (real-time vs. offline, stylizace vs. fyzika). Fyzikálně založené mikrofacetové PBR s IBL je dnes standard pro interaktivní aplikace; offline produkce využívá pokročilé integrátory, spektrální modely a komplexní BSDF/BSSRDF. Klíčem je konzistence: správné jednotky, lineární barvy, energetická bilance a vhodná filtrace. S těmito zásadami lze postavit renderovací řetězec, který je věrný, stabilní i efektivní.