Přenos po optice

Proč a jak optická vlákna přenášejí data

Optická vlákna jsou fyzikálním médiem, které přenáší informace ve formě světla s extrémně nízkým útlumem, vysokou kapacitou a odolností vůči elektromagnetickému rušení. Princip přenosu dat využívá řízené šíření optického záření v dielektrickém vlnovodu (skleněném nebo plastovém), kde dochází k opakovanému totálnímu vnitřnímu odrazu na rozhraní jádra a pláště. V telekomunikačních sítích se používají zejména křemenná jednovidová (single-mode, SM) vlákna pro dálkové a páteřní spoje a vícevidová (multi-mode, MM) vlákna pro kratší přípojné úseky a datová centra.

Struktura optického vlákna a materiály

Standardní telekomunikační vlákno se skládá z:

• Jádro (typicky 8–10 µm u SM, 50/62,5 µm u MM), s vyšším indexem lomu n₁, které vede světlo.
• Plášť (125 µm) s nižším indexem lomu n₂, který zajišťuje vedení prostřednictvím totálního vnitřního odrazu.
• Primární a sekundární ochrana (polymerní nátěry, např. 250 µm a 900 µm) a mechanická výztuž (aramidová vlákna, FRP, ocel) v kabelu.

Materiálem je nejčastěji vysoce čistý SiO₂ s dopanty (Ge, P, B, F) pro řízení indexového profilu a disperzních vlastností. U MM vláken se používá graded-index profil (parabolický průběh indexu), který minimalizuje modovou disperzi.

Totální vnitřní odraz a numerická apertura

Šíření světla ve vlákně je možné, pokud úhel dopadu na rozhraní jádro–plášť splňuje podmínku totálního vnitřního odrazu. Kritický úhel je dán vztahem sin θ_c = n₂/n₁. Z pohledu vazby světla do vlákna je klíčová numerická apertura (NA), definovaná jako NA = √(n₁² − n₂²). Větší NA zvyšuje zachytávací kužel a usnadňuje prosvit, ale u MM vláken současně podporuje více vidů (modů), což zvyšuje modovou disperzi.

Vidi (módy) a provozní okna

Vidi jsou řešení vlnové rovnice vázaná na geometrii vlnovodu. Jednovidové vlákno podporuje pouze základní mód LP₀₁ (pro V-číslo < 2,405), vícevidové vlákno podporuje stovky až tisíce módů. Pro přenos se používají standardizovaná spektrální okna s minimem útlumu a s vhodnou disperzí:

• O-okno (~1260–1360 nm),
• C-okno (~1530–1565 nm),
• L-okno (~1565–1625 nm).

Útlum a jeho zdroje

Útlum (attenuation) se vyjadřuje v dB/km a u moderních SM vláken dosahuje ~0,17–0,22 dB/km v C-okně. Hlavní mechanismy:

• Rayleighův rozptyl (∝ λ⁻⁴) vyplývající z mikroskopických nehomogenit v indexu lomu.
• Absorpce iontů OH⁻ a příměsí (pásy kolem 1240, 1383 a 2730 nm).
• Makro- a mikroohyby (bend loss), citlivé zejména u malých poloměrů a u vláken s posunutou nulovou disperzí.

Disperzní jevy: limitace šířky pásma

Disperze způsobuje rozšíření impulzu a omezuje rychlost a dosah:

• Materiálová disperze – index lomu jádra závisí na vlnové délce (skupinová rychlost se mění s λ).
• Vlnovodná (geometrická) disperze – rozložení pole mezi jádrem a pláštěm závisí na λ a geometrii vlákna.
• Chromatická disperze (CD) – součet materiálové a vlnovodné; u SM vláken typicky [ps/(nm·km)], nulová disperze bývá kolem 1300 nm (ITU-T G.652) nebo je posunuta (G.653/G.655).
• Modová disperze (MD) – dominuje u MM vláken; řešením je graded-index profil (OM3/OM4/OM5).
• Polarizační modová disperze (PMD) – vliv asymetrií a pnutí; vyjadřuje se v ps/√km a je významná u 40G/100G+ přenosů.

Nelineární jevy ve vlákně

Při vysokých výkonových hustotách a dlouhých trasách nelinearity omezuje kapacitu kanálu i návrh WDM:

• Samospřažení fáze (SPM) a křížové fázové modulace (XPM) – závislost indexu lomu na intenzitě (Kerrův jev), mění okamžitou fázi a spektrum.
• Čtyřvlnná směs (FWM) – generuje nové spektrální čáry, výrazná u rovnoměrných kanálových rastrů.
• Stim ulovaná Brillouinova (SBS) a Ramanova (SRS) rozptylová nestabilita – limitují výkon do vlákna a vyvolávají přeslechy mezi kanály.

Optické zdroje a detektory

• LED – široké spektrum, nízká koherence; vhodné pro MM a krátké vzdálenosti.
• Laserové diody (LD) – DFB/DBR/QCL; úzké spektrum, vysoký výkon, modulace intenzity nebo fáze; nutná stabilizace teploty.
• Přijímače – PIN fotodiody (jednoduché, nízký šum) a APD (vnitřní zesílení, vyšší citlivost za cenu vyššího šumu a napětí).

Modulační formáty a kódování

Volba formátu ovlivňuje spektrální efektivitu, robustnost k šumu a nelinearitám:

• IM/DD (intensity modulation/direct detection): OOK-NRZ/ RZ, PAM-4 (datacentra), OFDM-IM/DD.
• Koherentní přenos: BPSK/QPSK/16QAM/64QAM s digitálním DSP, vyžaduje lokální oscilátor, polarization-division multiplexing (PDM) a adaptivní equalizaci.
• Framing a FEC: RS, BCH, LDPC, SD-FEC pro zvýšení OSNR marže a prodloužení dosahu.

WDM: násobení kapacity vlnovou délkou

Wavelength Division Multiplexing (WDM) umožňuje souběžný přenos desítek až stovek kanálů v jednom vlákně:

• CWDM – širší rozteče (20 nm), levnější optika, kratší dosahy.
• DWDM – úzké rozteče (100/50/25 GHz), vysoká kapacita (Tbit/s na vlákno), stabilní lasery a přesná filtrační technika (AWG, Echelle, MRR).
• Flex-grid – elastické spektrum s jemným krokem (např. 12,5 GHz) a proměnnou šířkou kanálu.

Optické zesilovače a regenerace

Pro překonání útlumu bez konverze do elektrické domény se používají:

• EDFA (Erbium-Doped Fiber Amplifier) pro C/L-pásmo, typické zisky 20–30 dB, nízký šum.
• Ramanovy zesilovače – distribuované nebo diskrétní, zlepšují OSNR a vyrovnávají spektrum.
• SOA – kompaktní, vhodné pro metro/zugly, ale s vyšším šumem a nelinearitami.

Na velmi dlouhých trasách se uplatňuje 3R regenerace (re-amplify, re-shape, re-time) nebo – u koherentních systémů – pokročilé DSP s elektronickou kompenzací disperze a nelinearit.

Optický rozpočet (link budget) a OSNR

Návrh linky vychází z rovnice výkonů v dB: P_RX = P_TX − Σ ztrát + Σ zisků. Zahrnují se útlumy vlákna (dB/km · délka), svary (~0,05–0,1 dB), konektory (~0,2–0,5 dB), splittery a filtry. Pro koherentní systémy je kritické OSNR (Optical Signal-to-Noise Ratio) na definované šířce pásma (0,1 nm), které musí přesáhnout prahovou hodnotu danou formátem modulace a FEC. Rezervy (margins) se přidávají pro stárnutí komponent, teplotní změny a budoucí rozšíření.

Pasivní optické sítě (PON) a přístupové architektury

V přístupové vrstvě se uplatňují PON architektury (FTTx) s pasivními splittery. Typické technologie:

• GPON (2,5/1,25 Gbit/s),
• XG(S)-PON (10/10 Gbit/s),
• 25G/50G-PON – vyšší kapacita, koexistence s legacy přes WDM filtry.

Vlákna v přístupu často používají bend-insensitive konstrukce (G.657) pro malé instalační poloměry ohybu v budovách.

Spoje, konektory a práce s vláknem

Mechanické kvality zakončení zásadně ovlivňují vkladné ztráty a odrazy (reflectance):

• Svary – fúzní svařování s typickými ztrátami < 0,05 dB.
• Konektory – SC, LC, FC, MPO/MTP pro paralelní optiku; broušení UPC nebo APC (8°) pro snížení zpětného odrazu.
• Čistota – „inspect, clean, inspect“; kontaminace je nejčastější příčinou chyb.

Měření a diagnostika optických tras

• OLTS/OPM – měření vkladných ztrát a výkonu, verifikace rozpočtů.
• OTDR – Optical Time Domain Reflectometer pro lokalizaci událostí (svary, konektory, ohyby) a měření útlumu po délce.
• CD/PMD měření – pro 10G+ koherentní systémy, ověření limitů a modelů.
• OSA – spektrální analyzátory pro WDM a OSNR.

Koherentní optika a digitální zpracování signálu

Moderní dálkové i metro systémy využívají koherentní přijímače s lokálním oscilátorem a DSP pipeline (polarizační demultiplex, chrom. disperze, adaptivní ekvalizace, odhad a kompenzace fázového šumu, nelineární equalizace). To umožňuje použití vyšších řádů QAM a škálovat kapacitu při dané šířce spektra. Digitální předkorekce (pre-emphasis, predistortion) a formování spektra (Nyquist shaping) zlepšují spektrální efektivitu.

Kapacitní limity: Shannonův pohled a prostorová multiplexace

Teoretická kapacita kanálu je limitována Shannon–Hartleyho zákonem, kde klíčové je SNR a šířka pásma. V praxi se pro překonání spektrálních limitů zkoumají:

• SDM – Space-Division Multiplexing: multi-core a few-mode vlákna.
• Dutinová (hollow-core) vlákna – nižší nelinearity a menší zpoždění (vyšší skupinová rychlost), vhodná pro nízkolatenční aplikace.

Bezpečnost, spolehlivost a provoz

Optické záření v telekom pásmu je neviditelné a může být nebezpečné pro zrak. Nutné je používání ochranných pomůcek a optická bezpečnost při práci s aktivními vlákny. Provozní spolehlivost zajišťují topologie s redundancí (prstence, mesh), automatická ochrana (protection switching), monitoring výkonů a OTDR v reálném čase.

Typické příklady přenosu v praxi

• Datacentra – MM OM4/OM5 s paralelní optikou (MPO) a PAM-4 pro 100G/200G/400G na desítky až stovky metrů.
• Metro a páteř – SM s DWDM, koherentní 100G–800G, EDFA + Raman, flex-grid a ROADM uzly.
• FTTx – G.657 miniohybné vlákno, PON splittery 1:N, společná infrastruktura pro více služeb.

Inženýrské zásady návrhu a optimalizace

• Vytvořit přesný link budget včetně rezerv (≥3 dB u přístupu, vyšší u páteře).
• Volit vlnová okna a typ vlákna podle dosahu, kapacity a existující sítě.
• Řídit disperzi (vlákno, DCM, DSP) a OSNR (zesilovače, filtrace, ROADM plán).
• Minimalizovat nelinearity výběrem výkonů, roztečí kanálů a mapou zesilovačů.
• Dbát na čistotu konektorů, kvalitu svarů a správné uložení s ohledem na poloměry ohybu.

Trendy a výhled

Rozvoj směřuje ke škálovatelným open line systems, vyšším modulacím (probabilistic shaping), energeticky efektivním koherentním pluggablům (ZR/ZR+) a k širšímu nasazení SDM. V přístupu přichází 50G-PON a konsolidace přenosu pro fixed-mobile convergence (fronthaul/midhaul/backhaul) na jednotné optické infrastruktuře.

Závěr

Princip přenosu dat pomocí optických vláken stojí na řízeném šíření světla v dielektrickém vlnovodu, jehož materiálové, geometrické a spektrální charakteristiky determinují kapacitu, dosah a spolehlivost. Díky nízkému útlumu, odolnosti proti rušení a možnosti WDM je optika jednoznačným nosným médiem současného i budoucího internetu – od datových center přes metropolitní sítě až po přístupové přípojky k uživatelům.