Typy tepelných čerpadel

Typy tepelných čerpadel

Volba tepelného čerpadla podle zdroje nízkopotenciální energie

Tepelné čerpadlo (TČ) využívá teplo z okolního prostředí a pomocí kompresoru ho převádí na užitkovou teplotní hladinu pro vytápění a ohřev teplé vody (TV). Rozhodující je volba zdroje tepla – vzduch, země nebo voda – která zásadně ovlivňuje účinnost, investiční náklady, nároky na pozemek i provozní spolehlivost. Tento článek systematicky porovnává tři hlavní typy: vzduch–voda, země–voda a voda–voda, a poskytuje rámec pro návrh a výběr.

Princip činnosti a základní komponenty

Okruh tepelného čerpadla tvoří výparník (odebírá teplo ze zdroje), kompresor (zvyšuje tlak a teplotu chladiva), kondenzátor (předává teplo topnému médiu) a expanzní ventil (snižuje tlak a teplotu chladiva). V topném systému je dále hydraulický okruh s čerpadly, směšovači a akumulací, případně bivalentní zdroj (kotel, elektrokotel).

Klíčové parametry: COP, SCOP a teplotní hladina

  • COP (Coefficient of Performance) – okamžitá účinnost za definovaných podmínek (např. A7/W35 znamená zdroj vzduch +7 °C a topná voda 35 °C).
  • SCOP – sezónní účinnost integrovaná přes klimatický rok a provozní profil; rozhodující pro roční náklady.
  • Teplotní hladina otopné soustavy – podlahové/nízkoteplotní radiátory (30–45 °C) zásadně zlepšují SCOP oproti klasickým radiátorům (55–70 °C).
  • Bivalentní bod – venkovní teplota, pod níž nastupuje pomocný zdroj; volí se podle tepelné ztráty a výkonové křivky TČ.

Návrhový výkon a volba velikosti

Dimenzování vychází z výpočtové tepelné ztráty objektu a požadované teploty topné vody. Poddimenzování vede k častému doohřevu elektřinou, předimenzování k taktování (krátké cykly) a horší účinnosti. Modulační kompresory (invertor) rozšiřují pracovní pásmo a snižují potřebu akumulace, přesto je důležité zajistit minimální průtok a odpovídající vodní objem soustavy.

TČ vzduch–voda: vlastnosti, výhody a limity

  • Zdroj tepla: venkovní vzduch – snadno dostupný, ale s proměnlivou teplotou.
  • Instalace: nejnižší vstupní investice, bez zemních prací a hydrogeologie; rychlá montáž (split/monoblok).
  • Účinnost: závislá na venkovní teplotě; v mrazech klesá COP a výkon, nutné odmrazování výparníku (reverzní cyklus).
  • Akustika: klíčová je správná volba umístění (odstupy od oken/sousedů), antivibrační uložení, noční režim ventilátoru.
  • Vhodnost: rekonstrukce, menší pozemky, mírné klima; optimální s nízkoteplotními soustavami.

TČ země–voda: plošný kolektor vs. hlubinné vrty

Využívá relativně stabilní teplotu zeminy (cca 0–10 °C) a nabízí vyšší sezónní účinnost.

  • Plošný kolektor (horizontální) – PE trubky v hloubce ~1,2–1,5 m; vyžaduje plochu cca 1,5–3násobku vytápěné plochy dle půdy a vlhkosti. Nižší investice než vrty, ale citlivost na dlouhodobé podchlazení při vysokých odběrech.
  • Hlubinné vrty (vertikální) – sondy 60–150+ m; vyšší investice, stabilní zdroj, nejlepší SCOP a možnost pasivního chlazení (free-cooling) přes deskový výměník.
  • Hydraulika: nemrznoucí směs (glykol), oběhová čerpadla, vyvážení větví; monitoring teploty solanky na vstupu/výstupu.
  • Vhodnost: novostavby s pozemkem/vrty, vyšší nároky na účinnost a tichý provoz.

TČ voda–voda: nejvyšší účinnost, nejnáročnější podmínky

  • Zdroj: podzemní voda (čerpací a vsakovací vrt) nebo povrchová voda přes výměník. Teplota zdroje 7–12 °C zajišťuje velmi dobré COP.
  • Požadavky: kvalitní hydrogeologický průzkum, dostatečný průtok a kvalita vody (železo, mangan, tvrdost); riziko zanášení výměníků.
  • Provoz: nejvyšší SCOP, možnost pasivního chlazení; nároky na údržbu čerpadel a filtraci.
  • Vhodnost: lokality s ověřeným vodním zdrojem a legislativní možností odběru/vsaku.

Srovnání typů podle klíčových kritérií

Kritérium Vzduch–voda Země–voda Voda–voda
Investiční náklady Nejnižší Střední (kolektor) až vyšší (vrty) Vyšší (vrty, technologie vody)
Sezónní účinnost (SCOP) Střední (závislá na klimatu) Vysoká Velmi vysoká
Prostorové nároky Malé u domu Velká plocha/vrty 2 vrty + technické zázemí
Akustika Řešit ventilátor/kompresor Velmi tiché Tiché (mimo hydrauliku)
Možnost pasivního chlazení Ne (nutný aktivní režim) Ano (kolektor/vrty) Ano (přes vodní výměník)
Administrativa/geo rizika Minimální Stavební/vrtné práce Hydrogeologie + povolení

Hydraulická koncepce a akumulace

  • Primární okruh: zdroj (vzduch/solanka/voda) – výměník – kompresor; bezpečnostní a regulační armatury, filtry.
  • Sekundární okruh: nízkoteplotní topné okruhy (podlahovka, fan-coily, nízkoteplotní radiátory), směšování dle ekvitermy.
  • Akumulace: průtočný vs. zásobníkový ohřev TV; vyrovnávací zásobník topné vody (20–40 l/kW u nemodulačních TČ; méně u invertorů).
  • Hydraulické oddělení: deskový výměník nebo rozdělovač–sběrač u složitějších soustav; nutné pro stabilitu průtoků.

Ohřev teplé vody a hygienické aspekty

  • Integrovaný zásobník TV – kompaktní řešení; kontrola doby ohřevu a protilegionelové cykly.
  • Externí bivalentní zásobník – flexibilní kapacita (200–500 l); možnost solárních doořevů a FVE.
  • Teplota TV – pro hygienu je vhodné periodicky dosahovat ≥ 60 °C (bivalentní dohřev/elektrospirála).

Chlazení: aktivní vs. pasivní

  • Vzduch–voda: aktivní chlazení reverzací chodu (vyšší spotřeba, ale rychlá regulace); nutnost odvodu kondenzátu.
  • Země–voda / voda–voda: pasivní chlazení přes výměník a oběh zdrojového média; velmi úsporné, limitem je vlhkost a rosný bod – potřeba regulace teploty přívodu a odvlhčení.

Akustika a umístění jednotky

  • Vzduch–voda: vzdálenost od ložnic a hranice pozemku, vyvarovat se odrazových koutů; antivibrační podložky, pružné hadice, kryty ventilátoru, noční režim.
  • Solanka/voda–voda: oddělení oběhových čerpadel od obytných prostor; tlumení potrubních vibrací.

Elektrické připojení a regulace

  • Příkon a jištění: startovací proud, případně softstart; třífázová napájení pro vyšší výkony.
  • Regulace: ekvitermní křivky, zónová regulace, logika bivalentního bodu, prioritizace TV, integrace s FVE (spínání přebytků), chytré řízení tarifů.
  • Záložní provoz: vestavěný elektrokotel pro špičky a servisní režimy.

Chladiva a environmentální aspekty

Volba chladiva ovlivňuje účinnost a ekologickou stopu. Moderní systémy používají R32 (nižší GWP než R410A) nebo propan (R290) s velmi nízkým GWP a výbornými termodynamickými vlastnostmi, avšak s požadavky na bezpečnost instalace a větrání. Správné dimenzování náplně, těsnost okruhu a autorizovaný servis jsou nezbytné pro udržení výkonu.

Integrace s fotovoltaikou, akumulací a řízením spotřeby

  • FVE přebytky: dynamické zvýšení teploty akumulace (topná voda/TV) při přebytcích; ochrana proti nadměrnému zvyšování teploty a ztrátám.
  • Baterie a HDO: řízení doby ohřevu podle tarifů; plánování ohřevu TV mimo špičku.
  • Chytrý dům: rozhraní (Modbus, BACnet, API) pro integraci do nadřazené regulace a prediktivního řízení.

Údržba, monitoring a životnost

  • Roční prohlídky: čištění výparníku, kontrola chladiva, dotažení svorek, test bezpečnostních prvků, aktualizace firmware regulace.
  • Solanka/voda: kontrola koncentrace nemrznoucí směsi, filtrů a průtoku; u voda–voda navíc kontrola čerpadel, filtrů a zanášení výměníků.
  • Monitoring: logování teplot, průtoků, spotřeby a výkonu; sledování dlouhodobých trendů SCOP a alarmů.

Typické chyby a jak se jim vyhnout

  • Nepřesná tepelná ztráta → špatná volba výkonu; vždy vycházet z výpočtu dle normových podmínek.
  • Vysokoteplotní soustava bez úprav → nízký SCOP; doporučit větší výměníkové plochy (radiátory) či přechod na plošné vytápění.
  • Nedostatečný vodní objem → taktování; doplnit akumulaci nebo rozšířit objem soustavy.
  • Špatné umístění venkovní jednotky → hluk a námraza; respektovat proudění, odvod kondenzátu a odmrazovací vodu.
  • Podcenění legislativy vrtů/odběru vody → riziko zdržení; včasné povolení a průzkum.

Modelové scénáře volby typu TČ

  • Novostavba s nízkoteplotní soustavou a dostatečným pozemkem – země–voda (plošný kolektor) jako vyvážená volba účinnost/cena.
  • Novostavba ve městě bez pozemku pro kolektor – země–voda (vrty) s pasivním chlazením a tichým provozem.
  • Rekonstrukce řadového domu – vzduch–voda (split) s úpravou topných ploch, důraz na akustiku a odmrazování.
  • Objekt s dostupnou kvalitní podzemní vodou – voda–voda pro nejvyšší SCOP; nutný důkladný hydrogeologický návrh.

Ekonomika a celkové náklady vlastnictví (TCO)

Porovnání nesmí končit u pořizovací ceny. Zapojte TCO: investice (technologie + zemní práce), provozní náklady (elektřina vs. SCOP), servis, životnost kompresoru a potenciální příjmy z komfortního chlazení (úspora jiných zdrojů chladu). U systémů země–voda/voda–voda TCO často vychází příznivě díky vyšší účinnosti a pasivnímu chlazení.

Checklist pro projektanta a investora

  • Máte spočtenou tepelnou ztrátu a potřebné teploty topné vody?
  • Je zvolen typ zdroje s ohledem na pozemek, hydrogeologii a akustiku?
  • Jsou definovány SCOP cíle a bivalentní strategie (bod, výkon, zdroj)?
  • Je vyřešena hydraulika (průtoky, akumulace, oddělení okruhů) a ohřev TV (kapacita, hygienický režim)?
  • Byla navržena regulace (ekvitermy, zóny, integrace s FVE, prioritizace TV)?
  • Je zpracován akustický a odvodňovací detail venkovní jednotky a pasivního chlazení?
  • Máte plán servisu a monitoringu vč. měření energie a výkonu?

Závěr

Volba mezi TČ vzduch–voda, země–voda a voda–voda je vždy kontextová. Vzduch–voda vyniká jednoduchostí a nízkou investicí, země–voda nabízí stabilní zdroj a vysoký SCOP, voda–voda dosahuje špičkové účinnosti při splnění přísných hydrogeologických podmínek. Kvalitní projekt – přesný výpočet, správná hydraulika, regulace a montáž – má na výslednou účinnost a spolehlivost větší vliv než rozdíly mezi jednotlivými značkami. Vybírejte systém, který nejlépe odpovídá vašemu pozemku, provozním potřebám a očekávané životnosti.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *